brno IV

stíhy mi davájí pokoj, nicméně něco tak šíleného jako cestu autobusem do brna jsem už dlouho nezažila. už nikdy; ať žije EC a relační sleva na trati praha - brno. přišla jsem na florenc, do uší mi řvali queeni a bum, v autobuse nebylo místo. atmosféra: temná florenc zalitá nepřirozeným světlem, sem tam autobus, spousty lidí, skupinka slováků vyřvává lidovky na celé nádraží... nutno dodat, že mě mé nedělňátkovitovství nezklamalo a v autobuse se na poslední chíli místo udělalo. za oknem svítil měsíc, celou cestu na stejném místě a já si marně v duchu představovala trasu D1 a pořád mi neseděly světové strany... divnej měsíc, s obličejem ze stínů mě sledoval a přes něj se hnaly mraky, házel na ně strašidelně barevné odlesky, mraky se hnaly stále rychleji, jen pozice autobus - měsíc zůstávala neměnná... a ty mraky, s větrem o závod, působily stále nepřirozeněji a nepřirozeněji... v buse pouštěli vesmírnou odyseu 2010: something's gonna happen. something wonderful. a do toho všeho chuť kafe a úžasná písnička alice coopera: might as well be on mars, tam bych se možná necítila pořád tak divně. ještě že po velmi psychicky náročné cestě jsem v brně zase zjistila, že se svět nepohnul, a že je vše v pořádku a i ten měsíc se najednou přestal šklebit jako mrtvola klauna a usmíval se. ahoj brno, ať žije vínko. už zase. something wonderful.