brno I

neboť nepochybuju, že příspěvků z brna bude víc. jasná obloha se cestou pomalu změnila na brněnské zataženo, a nepochybně proto, že si z celého srdce přeju, aby pršelo a přivolávám mraky. napadla mě podivná choroba - zvýšená vnímavost a citlivost, uvědomuju si každou barvu, každý stín a každý detail a... pomóóóc, všudypřítomná stíha. abych řekla pravdu, vůbec se mi sem nechtělo. mám potřebu uzavřít se do sebe se svými barvami a detaily... být sama. ale cestu na fakultu provázejí samé podivné symboly (vlastně je to blbost. neexistují žádné symboly, jen věci kolem se schopností nás ovlivnit a zasáhnout, nás jedince), u šilingráku roste houba (jako na dřevěné soše v nymburce:) a před automatem na lístky ležel desetník... květ, o kterém jsem psala na nestěžuju si se mi rozmnožil, prostě jsem ráno našla dva, asi se mi tam nějak materializoval... a tak vůbec. takže to třeba nakonec bude všechno fajn. a třeba, až teď vyjdu ven, bude pršet... a já se budu snažit zachytit prchavé odlesky reality na mokré vozovce. možná, že skutečnost se dá pochopit jen zarámovaná, vyfocená, pozastavená... a pravdu je třeba v ní hledat lupou.