moje škola. náhodou jsem se přihlásila. kdybych se měla rozhodnout teď - nevím.
někdy se cesty zamotaj. má cenu řešit, co bych udělala teď? z hlediska racionalního rozhodování a aktuálních zkušeností nebo kolotoče okolo maturity, kdy, kdo ví, co ovládalo moje rozhodnutí, když se odevzdávaly přihlášky?
moje pověrčivé já má trochu strach teď psát o škole. aspoň se budu mít na co vymlouvat, když...
no nic. náhoda? pošilhávat po geologii (pozdě, holka, jestlis chtěla dělat vědu, mělas na to myslet dřív), strojárně (hmm, ty mašiny v halovkách... a v zimě je tam tak teplo!*), architektuře (jo, když nenakreslím rovnou čáru ani s pravítkem) nebo stavárně. (technice bych se stejně nevyhnula, stejně tak jako domovký univerzitě, pardon, čvut; sledovat jak věci rostou, stejně jako se ajgora vyptávám, pod vlivem alkoholu, pod vlivem dvanáctileté** whiskey, pod vlivem noci, voka, pod vlivem toho, že se ještě můžu nechat strhnout okolnostmi a dělat věci, ptám se, jak rostou věci, jak je něco tak chaotickýho, jako je lidstvo, schopný dát věcem řád.)
no nic. kouškové běží. towards the end, i guess. whatever. věci který jsem dřív řešila si do mojí hlavu cestu neprokoušou. myslím. ztrácím pozornost vůči sobě. ale to je jak s tou školou. who cares, actually. i think i do, but... no time.
* za moje vykřičníky může bsk. naprosto, nevyhnutelně, trvale.
** i like whiskey that is old enough to order its own whiskey, mu ha ha.
