Pages

Thursday, February 26

brm brm

ve víně mi plave kytka, než mi dojde, že se odráží z mojí sukně. můj pocit mě dnes je dobrej. pochválil mě instruktor v autoškole a taky si myslím, že mi to šlo, sama, což je příjemný. protože mě to strašně děsně baví. brm.

Wednesday, February 25

únorový povídání

i beg to differ.
únor. almost marked as read.
čas plyne zase jednou moc rychle a mně vadí, že nevím kam.
sním o horkejch letních dnech, o večeru, kdy se ještě omámená sluncem vyšplhám mezi kvetoucíma třešněma na petřín.
těším se na paříž.
v pátek jsme se sešli s lidma z dávnejch časů. zvláštní to bylo, ta společná řeč. a příjemná. noční tramvaj domů; hlava padá. občas si přijdu jako balónek. někdo jemně píchne špendlíkem a hned je vzduch pryč. jsou věci o kterejch nechci mluvit a stejně o nich mluvím. jsem pořád stejně nahorudolu ale nemám pro samou práci čas na to myslet.
v sobotu byl koncert kapely, jejíž jméno najednou nemám chuť psát. z roků koncertů se vyvinula krátkodobá (zatím?) spolupráce, uvidíme... a já, unavená, jsem odešla brzo a lituju toho doteď. a stejně cestou domů zářím a svítím a vznáším se půl metru nad sedátkem.
všimli jste si, že už nejezděj tramvaje s jen šedejma nebo jen červenejma sedátkama? kdysi jsem byla posedlá těma červenejma, bylo mi osmnáct a sednout si na šedivý znamenalo smůlu.
na závěr víkendu dámská jízda. divná pachuť dospělosti, to minimálně. jsme čtyři. dvě vdané, jedna to plánuje, jedna má děti, jedna to plánuje. a mně bude letos pětadvacet. jsem pozadu? všechno je jen stav mysli.
expiration time mýho nadšení. všechno je polovičatý. a já jako půlka nefunguju. zvykla jsem si mluvit v plurálu a asi to byla chyba, beru všechno moc rychle moc vážně. zvykla jsem si na moc věcí a moc věcí se obrousilo a já je neřeším. což je chyba, ale abych řekla pravdu, nevím, jak z toho ven. a tak píšu sem tam sem a ty co mě znaj vědí a ty co mě neznaj vědí a mně to děsně štve. nepíšu, aby proto někdo upadal do deprese. snažím se bejt výstižná. a lyrická. a ne až tak moc depresivní. a mít trochu nadhled nad sebou samou. a poslední dobou se vyhýbám čemukoliv osobnímu. co taky psát?
že když do věcí trochu strčím, rozjedou se z kopce a já nevím, jestli ten druhej kopec vedle tohohle kopce není moc vysokej na to, abych se setrvačností dostala na vrchol?
že žiju s někým, kdo se mě neumí ptát jak se mám a já neumím sama začít?
že se bojím zvednout sluchátko, i kdybych tím měla zachránit mnohem víc než jen sebe?
že pracujupracujupracuju a nevidím výsledky?
víc spím a zdá se mi míň snů. v noci se probouzím vedle kočičáka, natáhnu tlapu a pohladím a předeme a spíme dál.
myslím, že se potřebuju zamilovat. nejlíp do sebe.
p.s. mám chuť být nepopiratelně drzá a ty semestrálky poslat tak jak jsou.

Tuesday, February 17

už by třeba mohlo být jaro

divnej sen. asi se mi někdo snaží něco naznačit. divný sny. maroko, autoškola, podivný cizinci. cicinci, řekl by pan kaplan.
kdyby to ještě někdo nevěděl, fotky z maroka.
link na budoucí nejlepší českou kapelu. uvidíme se 18.3. v brně.
vím, že nepíšu, ale ono moc není o čem.

Saturday, February 14

draft: noname potřetí

na angličtině miluju jeji zvrhlost
26.7.2007

draft: noname podruhé

existují slovní spojení, která prostě zní. někdy trochu klišé, i tak představy. požitky. odrazy někde v myšlenkové sféře, vyvolávající dojem ideálna.
chocolate hint
black cherry
wild berries
bílý leknín
exotické koření
/25.1.2007

draft: taková alegorická oranžová myšlenka

oranžovým nožem krájím pomeranč. na oranžový talíř dopadá hořká kůra a semtam slza.
stop making me laugh
stop making me cry
/8.2.2006

draft: noname

dneska v práci povídám v malých dávkách pauz s liou: musíme se holt smířit s tím, že už nejsme jediné něžné pohlaví.
/20.9.2006

draft: kouzelná zahrada

šeříky se sešeří
a vistárie visí z oken dolů
/19.5.2005

Friday, February 6

(po)kroky a (ma)roky

how to fix. myself. malý krůčky. mám hlad. mám zimu. mám nedospánky. mám trochu naděje a trochu vůle a nový heslo, překonávat se i když nechci.
maroko bylo plný vzpomínek, který mám a vzpomínek, který nemám. na egypt.
1: vyjdeme z káhirskýho letiště. v praze byla zima, tady je typicky letní ráno - rudý slunce nad obzorem, vzduch teplej a slibující ještě víc tepla.
2: o hodinu později na hlavním nádraží; hodně lidí, strop kdesi vysoko, nasávání atmosféry. spěch a cizost, mostly.
3: národostní různorodost na střeše hotelu, útěky na ještě vyšší střechu k rozbitýmu kulečníku; ty si pamatuju. ale už nevím, proč jsem utíkala.
srovnávání. na jedný straně napětí. nepoznávám se. u moře jsou velký velký vlny a já nemám touhu běžet jim vstříc. stará/vyčerpaná? ani nechci jaro. necítím. asi je to špatně. v mojí hlavě je málo věcí. ale první krůček (bezpečnej) jsem udělala. vím, že většina věcí souvisí s tím, že nespím. musím spát. bezpodmínečně.
maroko bylo plný věcí, který jsem chtěla. až budu jednou zařizovat byt, nakoupím si přehozy, záclony a sedátka v maroku. takhle na mě akorát bolestně dopadalo to, že nemám co a za co zařizovat. prohlížím si malý pěkný domečky na archdaily a připadám si mimo realitu. jako by moje přání neměly smysl. chtít malej hezkej domeček u moře... bez šance.
prý píšu moc depresivně. když já to jinak neumím. zatím je to moje jediná terapie. přijde mi strašný jak jsou některý věci dávno. je to jeden z mála pocitů, který teď mám.