ex posed

pátek, sobota, neděle, pondělí, úterý.

mám v hlavě myšlenky. vyklíčí a chcípnou. asi jsem si ještě nezvykla na to, že můžu přemýšlet. nic a nic a nic se mi nechce.

cestou ve vlaku jsem přemýšlela o tom, jak mi jet sama vlakem přijde dospělý. a jak to má spvoje kouzlo.

a nic nic nic se mi nechce. pít kafe. pít. dělat něco užitečného. dělat koniny. chodím spát brzo a nesere mě to.

už to nějak není ta zběsilá jízda.

(psáno povětšinou 29.7.)

night on earth

the rain song

i feel the coldness of my winter

but i know

that i love you so

někdy i těšení trvá příliš dlouho. namísto plánů. namísto ideálních, prosluněných plánů, vstávám v sedm, venku je stále hnusně, mně je blbě, pracuju a nenávidím indd rejstříky. ani z toho, co se teď váže a já to pojedu odevzdat. je mi to jedno. ba ne, není. ale ta dřina nějak neplodí odpovídající radost.

a místo plánů šedivo. meruňky čekají doma a ostatní čekají tam a já nevím jestli v sobě najdu sílu zvednout se a jet.

včera mokré brýle z obou stran. takhle děsně mi už dlouho, jestli vůbec někdy, nebylo. půl roku pomalých frustrací.

tak se koukej, jak to nezvládám. pořád to říkám. možná bys mi mohl konečně začít věřit. možná bys mohl konečně začít zvládat příčiny.

raspberries are the new sexy

až tohle skončí, já i můj počítač budeme dlouho spát.

dospělost není o tom, mít povinnosti, ale dávat jim dobrovolně přednost, když to není potřeba. smutný.

maliny v karamelu. mmm.

nutný příspěvek

ještě že máme jen dvě okna. na každým jedna kočka, mít jich víc, zbláznili bychom se. nicméně kočkám brzo pobyt u nás skončí a vrátí se domů. větší ef se neustále snaží ojíždet menší ef. menší ef z toho šílí, pelichá a její jedinou radostí je žrádlo. nj. má to někdo easy.

já optimalizuju. padá na mě noc, teď, tak nějak. bakalářka je soukromá adrenalinová dráha. akorát že já jsem mimo. a pozitivní adrenalin neexistuje, už nějak moc dlouho. dílčí úspěchy halí všeobjímající pesimismus. už nějak moc dlouho. každá zkouška je vydřená, konce nevidět.

dneska cestou od pp - výjimečně jsme nechlastali, ale optimalizovali - mi to došlo. nejsem šťastná. otázka je, jestli to dokážu. tak nějak mám pocit, že je to něco, co musím hledat v sobě, ale ve mně toho už strašně dlouho příliš není. možná potřebuju prázdniny. nějak je mi moc všechno jedno a to není dobře.

je tu zima. to je asi celkem pozitivní, v místě, kde teplota nepadá pod 30°C ani v noci. ale mně je spíš zima z ospalosti. a trochu melancholicky. a docela hodně smutno. potřebovala bych taky nějakej optimalizační program. zadat požadavky a čekat na výsledek. jenže jaký požadavky, hm.

tak schválně, když to vezmu logikou programu, ve kterém optimalizuju já:

aby neklesala teplota pod 10 stupňů (jako fakt!)

aby neklesal počet kofeinových jednotek v mém dosahu věčně na nulu (klasický cyklus je kafe - došlo kafe - nákup 3v1 - došlo 3v1 - hnusnej turek - tak si teda udělám ten čaj - nákup kafe - je kafe)

ok, nějaký ty peníze by se hodily, nějakej spodní strop (podlaha?)

asi to takhle popsat nejde. ale na to, že nevím, co chci, už narážím tolik, že si přijdu celá otlučená. pro všechno existují minimálně dvě naprosto opačné varianty, které se mně (jak jinak) děsně zamlouvají. proč je ten život tak těžkej, hm?

tak pomalu posouvám myškou abych viděla jak se to optimalizuje. začínám uvažovat jako můj otec. proč mít z něčeho radost, když se všechno vždycky posere? nechci být pesimista. snad je to jen tou školou. už aby byla expa.

24. no rozhodně to je lepší než 23.