ponaučení

nečti si starý gmailchaty, přijde baba a seřve tě za jogurt!

drops of our lives

asi bysme neměli tolik jezdit na těch židlích, řekne :m: poté, co se honíme na židlích po místnosti a převrhneme vodnici a musíme vysát vysavač.

na zastávce ruská si čte žena ruskou knížku.

vjezd a výjezd ze svatby.

na tancích stojím skoro vždycky tak, že se vidím ve dvou zrcadlech. na rozhraní. jako ve skutečnosti. minimálně dva světy = resp. dvě protichůdné představy budoucnosti. černá a bílá. nezávislost. a co vlastně?

před školou a na míráku už kvetou šeříky a já si kousek ulomím a zastrčím do telefonu jako anténku. sakra, bude letos to jaro, nebo ne?

(před nějakým tím týdnem jsem psala :m:, že si jdu dělat kafe. taky se udělám, přišla mi lakonická odpověď.)

jak se bude ve vysavači jmenovat ta díra, kterou jde vzduch ven? dneska se těm vysavačům asi nevyhneme.

compatibility

22.4.2008 15:49:25 ev: grrrrr rozmlatim tiskarnu
22.4.2008 15:56:10 michal: ja jsem rozmlatil nasi
22.4.2008 15:56:14 michal: asi odesel fotovalec
22.4.2008 15:57:38 ev: hehe, mame toho tolik spolecneho
22.4.2008 15:57:46 michal: mmmm
22.4.2008 15:57:53 michal: meli bysme se spolu vyspat
22.4.2008 15:57:56 ev: myslis?
22.4.2008 15:57:57 michal: co ty na to?
22.4.2008 15:57:58 ev: tak jo
22.4.2008 15:58:01 michal: ale jo, proc ne
22.4.2008 15:58:07 michal: to sblizi lidi jeste vic....
22.4.2008 15:58:20 ev: vazne? uz se tesim!
22.4.2008 15:59:01 michal: hm, tak dneska?
22.4.2008 15:59:14 ev: mno, to by asi slo
22.4.2008 15:59:18 ev: nemam nic lepsiho v planu
22.4.2008 15:59:41 michal: ok. mozna se ukaze, ze mame toho spolecneho jeste vic...
22.4.2008 16:02:31 ev: hi hi

nepíšu nepíšu

vypálený sirky schováváme ve skleničce. včera jsme našli oranžový zrcadlo a bakalářka je pořád moje trápení. čas je problém, fotky z ostravy jsem zatím akorát stáhla. nestíhám. v červenci bude líp.

ostra(o)vy

u nas w polsku, mluví michal polsky. w polsce, opravím ho automaticky, což mi zvedne náladu. hihi.

na zápraží (za doposud na této stránce nepoužité slovo zase jednou čárku) ve světle, které občas zhasne, skládám z jízdenky ostravského dopravního podniku lodičku a zobák. chvílemi si připadám jako u výslechu. jako že se musím obhajovat. jako bych za jevy ve svojí hlavě mohla.

jinak: pátek večer. vlak má hodinu zpoždění díky spadlému vedení, v ostravě se srazí tramvaje a my nastoupíme do autobusu v protisměru. (vynahrazení hermelínem v těstíčku plněným žampiony s bramboramy se slaninou bylo velmi +++ a večerní dvoulahvové posezení v takřka stejné sestavě nahoře pod střechou taky. až na debatu o dětech, kterou si vůbec, ale vůbec nepamatuju.)

v sobotu bloumáme studenou ostravou (tady nikdy není teplo), koupáme se ve vaně, pijeme víno... když vylezeme asi po hodině z koupelny, všichni to komentují - je to milé. familiérnost. no a pak se opíjíme a jíme sýrové koule, mluvíme polsky a tak vůbec. svěřování. minulost v reflektorech dneška, a tak. pochopení tam, kde bylo vždycky, akorát ho nebylo dost. (a zjištění, že jsem asi přeci jen divná, jak je mi neustále připomínáno (šajri: ale ty jsi psycho).)

a teď posloucháme koncert jedné brněnské skupiny a je to milé. a tak.

a co je hlavní: hlídáme kočky a už teď si nedokážu představit, že je budeme muset vrátit. jsou obě zrzavé a milé a strašně kočičí. (fotky budou.)

a jinak se poslední dobou dějou divné věci. uvidíme. asi bude ještě legrace.

nad hladinou

na co si hrát.

myšlenky kloužou. stejně jako potřebuju tenhle osamělej večer, potřebuju abys tu byl. děsně moc. všechno je the question. na všechno se ptám a nevěřím tomu, že to zvládnu. desetkrát denně málem začnu brečet, stokrát denně hledám comfort in the safety of my head.

otázky. na jazyku mám neustále křehkou chuť loňskýho jara - za oknem zahrada, v lednici víno, v noci nespánky. vůně, sakra, jak to mohlo všechno tak vonět?

vezmi mě za ruku, vyveď mě ven. miluju vršovice a ráda se vracím tramvají domů, ještě 4 3 2 1 stanice a jsem tady, ještě 3 2 1 patro a klíč je v zámku, jistoty, nejistoty, vypni si telefon, je to lepší. ale zeleně a balkonů máme málo.

než otevřu víno, uplyne věčnost a zatímco plavu milionem starých vzpomínek zachycených podobným ale jiným písmem a inkoustem na papíře - to je ale hloupé, kolikrát mohlo být všechno jinak - a x dalších vět. zavřít oči a psát poslepu. líbí se mi jak mi ruce utíkají po klávesnici.

to je hloupé. fakt že jo. kdysi jsem věřila na osud. že mě věci doběhnou a že koho mám potkat, toho potkám. že věci mají (určitý metafyzický) řád.

pamatuju si že jsi mě rozesmíval. jestli se máme oba utlouct realitou, bude to smutnej hrob.

věci kterých si všimnu tisíckrát a stejně mě překvapí (jako že před domem na ostrůvku je takovejtensvítícívěc).

sednout si. pít. ptát se co vlastně chci. podporu. rozmazlovat. dopít ráno studený kafe a vědět že to půjde. že je každej den - každej další den - dobrej. atd. broubroubrou.

heading out

tak nám začali duben.

ospale, to zas jo.

kabel k telefonu nikdy není ten správný. ten jediný funkční byl pohřben nánosem věcí v mém starém pokoji. ach jo. nikdy si nestáhnu zprávy a obrázky.

mám ráda zbytečné informace o tramvajích. mám ráda tramvaje. neuhnou z cesty. (to jsem tu myslím už někdy psala.) i když jak kdy, praha je plná výluk. a díky nim jede 23ka přes vltavu dvakrát. dokáže tohle vaše tramvaj? (a taky na své trase potká všechny tři metra.)

nemám ráda, když někdo čmárá do knih. vždycky dostanu neodolatelnou chuť začít gumovat.

ve středu jsem byla na šílené atrakci na matějské, dva dny mě z ní pak bolel krk. jojo, kam se hrabou moje lítací sny.

a včera bylo voko. a taky deprese. a to dokonce dvě, nejdřív jedna obyčejná odpolední. pochybnosti a tak. a pak druhá smutně alkoholická, když jsem cestou domů zatínala zuby a oči, nejdřív pět metrů za ostatními a potom na předním sedadle. zatímco všichni ostatní se bavili moc a vesele.

[ach jo. co na to říct. co na sebe ještě říct, když jsou ty otázky pořád stejný.]