Wednesday, May 21

nevydržela jsem

zapnula jsem topení

Sunday, May 18

little earthquakes

šeříky mají expiration date. tak zase za rok.
v grébovce už rozkvétají akáty. a to vím proto, že jsem tam včera byla pít s pp. připadám si stará a unavená a už nikdy pít nebudu! proč to vždycky zahrnuje tolik moc vína? tolik provokací a blbostí? jsem dospělá. chci spát.
i když... výběr z bobulí byl vynikající. můj druhý, první kdysi se zw taky v parku. (pročteno trochu minulosti, hořkost je myslím pryč, ale koho to zajímá. že mě může něco mrzet? ale kdež. cause things are gonna change so fast. so vast.)
jo. a lezli jsme na střechu u nás ve dvoře, čtyři metry po oknech a zdech a byli jsme úplně namol. a já tak moc chci, aby se tahle část mě nevypařila, neumřela, abych se dokázala radovat a dělat pitomosti.
a mám moc školy a naprosto nic si nemyslím. těším se, až to bude za mnou, v dobrém nebo zlém. ale nijak zvlášť. mimo školu už v podstatě neexistuju. a nemyslím, nevnímám, mám pocit, že bych potřebovala přemýšlet a potřebovala bych dovolenou a tak, ale to prostě hned tak nebude.
a držím palce spřáteleným maturantkám. a mám miliony nezpracovaných fotek, na kterých je nejhorší to, že mi přijdou dobré. a že když se nepřinutím, tak zapadnou. nutit se ale nemá smysl. postrádám emoce (~ postrádám čas.)
a spal tady p* a to bylo taky prima a povídali jsme si a šli jsme strašnou bouřkou, a dneska se hihi úplně samo programovalo a taky jsem udělala moc moc věcí a to i přesto, že se mi po včerejšku chce strašně spát.
a :m: je pryč a oproti plánu nepřijede v noci, abych se ráno probudila vedle něj, takže je asi čas jít. pamatuju si jednu noc v nuselském bytě, kdy jsem stála na balkoně, sama doma, a chtěla utéct, odletět, zmizet, zahrabat se pod zem. a teď nic takovýho nechci, ale vždycky to může být tím, že jen nemám sílu chtít. a je mi líto, že budu vždycky někoho trápit svejma věčnejma pochybnostma. a ať bude realita sebelepší, vždycky pochybovat budu.

Friday, May 16

nepostřehy

poslední kytice šeříku '08.
mám deštník. poslední jsem měla, když mi bylo tak osm. dosud jsem byla ten magor, co chodí v dešti bez deštníku. hádám, že teď budu ten magor, co i když má deštník s sebou a prší, tak ho občas neotevře.
šli jsme v sobotu s vysavačem po vršovicích. táhli jsme ho za sebou; já v dlouhé pruhovná sukni a :m: s vysavačem jako pejskem (a la once).

Wednesday, May 14

zdálo sa mně zdálo

ošklivý zlý sen.
tedy zdálo se mi, že spím a zdá se mi ošklivý a zlý sen.
:m: se vždycky v noci zkroutí, takto: cI- kde c je on a I je zeď. takže pak spíme takto: ccI.
já mu prý zase beru peřinu. (to teda nene!) ale lepší, než když jsem ho ze spaní chytala za různé okončetiny. hihi.

Saturday, May 10

než usnu

měla bych dělat něco smysluplného, jako poslední dobou pořád. místo toho...
...piju. že si rádi večer otevřeme víno... nalejeme panáka... to jsme my. ale dneska mám takovou tu dychtivou náladu, ahoj víno, další skleničku prosím. a rychle. nostalgie. expedice minulé, ta nadcházející, tisíce akcí a pocitů.
rozmělňujeme se, pravím po icq hp. kurva, dospíváme. a radost ze života je taky rozmělněná. poslední dobou stíhám tak akorát dýchat. zahledět se do slunce visícího nízko nad obzorem, myslet na coming back to life a tát.
co naděláme. všechny zkušenosti vedou ke zklamání, kompromisům, rozhodování, výčitkám, sebekritice... čtvrteční kalba s j. byla v tomhle ohledu obzvlášť pesimistická. kdo ve vašem okolí je šťastný?
vzpomínky. roky. je to moc dávno. na jazyku mám zase chutě jar lét a podzimů a zim. pole vedle hvězdárny. neněžná mlha na monte boo. poprvé v úpici; zima. velké červené odcizené slunce v ostravě. proto teď piju. pro desetitisíce momentů v minulosti, pro chvíle s lidmi, které mám tak moc ráda, až mi to kolikrát rve srdce, pro tu bolest, že i když s nimi jsem, tak tohle už tolik necítím. pro úsměvy ve tmě. pro ten pocit, že když se otočím, tak se bezděčně usmívám. a bezděčně mi tečou slzy. rekapitulace, studená léta a planoucí zimy.
nemám pocit, že by se něco mělo vracet. snad je to obdobím, snad je to tou vypjatostí aktuálnosti a školou a tak. ale v hloubi duše tuším, že se to nevrátí, že něžným nesmělým dotekům odeznělo, že mě déšť nepohladí po tváři jako dřív a že koncetrace patosu v tomhle příspěvku může způsobit čtenářům náhlou - naštěstí pro ně - smrt. a že v každém běhu za něčím už nikdy nebude tolik nadšení jako dřív...
... ale tohle jsem si možná myslela už loni a předloni a předpředloni...
a občas mám pocit, že už nepíšu ani pro sebe. což je chyba. můj blog byl dlouho věnovaný, pak jsem psala sobě a teď mě drží setrvačnost. tendence odpoutat se a začít znovu jsou příliš fiksované na okolnosti. nechce se mi opouštět mé oranžové jistoty.
rozepsala jsem se, jo. a proto, pro ten pocit ztráty smyslu a - co na tom co je - bezvýchodnost. pro ten piju, jako duhaduha, kterou jsem viděla. a proto, že nazareth už ve mně nevyvolávají to, co tam bylo, když mi bylo 16 a za x let zapomenu i tuhle nostalgii.
než usnu.

Friday, May 9

psycho, we are

9.5.2008 17:00:14 ev: hm. no nic. pomalu vyrazis, ne?
9.5.2008 17:00:20 michal: no nic, ja budu pomalu vyrazet
9.5.2008 17:00:24 michal: HEJ
9.5.2008 17:00:26 michal: zalez
9.5.2008 17:00:33 michal: vrrrrrrr
9.5.2008 17:00:56 ev: hihihihihihihihihi
9.5.2008 17:00:59 ev: :*
9.5.2008 17:01:03 michal: TO NENI SMESNY
9.5.2008 17:01:07 michal: TO JE NENORMALNI
9.5.2008 17:01:08 ev: HAHAHAHAHAHAHA
9.5.2008 17:01:19 michal: JSES PSYCHO

9.5.2008 17:01:21 ev: (chichi)
9.5.2008 17:01:26 michal: A MAS SMICH SILENCE :P
9.5.2008 17:01:51 ev: muhahachochocho

Tuesday, May 6

týden v ...

přestal mi fungovat google calendar alias záložní paměť. co jsem dělala v uplynulých dnech - toť otázka. různé volné dny se mi vkrádají do rozvrhu a já se už zase flákám.
byla jsem v brně. a ne jednou! v pondělí totiž hráli v planetáriu distant bells - jako zákapela (zatím) neznámé skupiny head off to. takže po nejrůznějších peripetiích jsme se s :m: sešli a užili si koncert. a taky následné posezení ve sklepě. a taky cestu nočním vlakem. po požití prášku na uklidnění jsem spala až 50% cesty. a ráno jsme ránem klopýtali metrem a vršovicemi domů.
v úterý jsem dostala svoji první sukni. zatím potřebuje upravit, malinko, a trochu se v ní cítím nervózní. je tak pěkná a lehká a vílová, až se ztrácím v zrcadle a rovnováhu taky.
ve středu jsou čarodějnice. na pankráci je živo, ale my se pod dohledem české elevize přesuneme do red hooku a povídáme si. jestli to k něčemu povede... kdo ví.
já vím, měla bych víc psát. dokonce bych i chtěla. hučí mi v hlavě všechno možné. ale nějak nezvládám. boční aktivity omezuju na minimum. například nečtu blogy. ale to nevadí, ostatní jsou na tom podobně. (držím spřáteleným duším palce u maturit.)
ve čtvrtek jsme nedělali nic a bylo to příjemné. hrála jsem novou hru, se kterou musím rychle přestat. (anno 1701)
v pátek jsme se opět odebrali do brna, užila jsem si jahodovovanilkovou vodnici a pak přepadla p* na privátě s tím, že n+1.tý návštěvník se ztratí (n=1, ale to neva). přes moji únavu jsme si do dvou vyprávěli vtipy, kouřili další dýmku a - rozuměli si. a protože týden začíná víkendem, tak o víkendu zase příště... možná i s fotkama.